Volba věr

Je volba věř reálnou situací, nebo něčím diskreditovatelným (Golbov)?

Vladimír hledá zákon - víru. Kyjevská Rus je pohanská, a to je třeba změnit (vnější tlak, zajištení prestiže říše, atp.)

Klade si otázku: který zákon je zajímavější?
Mohamedánství je vyloučeno hned - muslimové zavrhují alkohol, k čemuž má Vladimír odpor (rozšíření piva a medoviny na Kyj. Rusi). Navíc je mohamedánství příliš striktní.
Svou víru přišli nabídnout i Němci. K těm mají rusové nejasný postoj.
Židé - ti ale nemají svou říši.
Řekové? Korespondence s kněžími, kteří rusům vysvětlují principy křesťantví.

Vladimír se radí s Bojary, jak řešit situaci, kterou víru zvolit.
Nejlepší bude, když se podívají, jak zákon vypadá v praxi: do Německa, do Byznace, do mohamedánského Bulharska.
Židy ne - nemají svou říši, navíc ukřižovali Krista, jak vysvětlují byzantinci.

Jak se zákon uplatňuje?
Vladimír hledá zemi silnou a respektovanou, kterou bude moci napodobovat a srovnávat se s ní.
Volžští Bulhaři jsou z tohoto pohledu příliš slabí (rusové proti nim vedou boje), chalífáty na východě taky slabé -> islám není vzor, zákon špatný.
Pohled na západní křesťany (na Rusi ještě nechápáni jako heretici, to až po 4. křížové výpravě). Není slušné odmítnout němce, kteří jim přišli nabídnout svůj zákon. Ale "žádná sláva".
Cařihrad: vládne Basileios II., likvidující Bulharský stát. Byzanc je silná, autoritou, nejsilnější říší v Evropě. Vladimír chce Byzanc kopírovat, zákon se mu zdá vhodný (navíc s Byzancí o přijetí křtu jednali už Vladimírovi předchůdci).
Přijímá křesťanství z Cařihradu (důsledek vývoje vztahů).

Dle pověsti: Vladimír je váhavý pohan, čekající na zázraky, které mu mají naznačit přijetí křesťanství (např. i ztráta zraku a prozření po křestu).
Ve skutečnosti však sám iniciuje jednání s Byzancí.

Kde a jak Vladimír přijal křest není jasné, ani z kronik z 12. stol. se nic nedozvíme.

Povstání - Bardas Skleros

V Byzanci vládne Basileos II., v jeho stínu bratr Konstantin VIII.
Ve východní oblasti (u Chersonesu) dochází k povstání Bardase Sklerose. Proti němu poslán s vojenskou posádkou Bardas Focas.
Pozn.: bardas je byzantská hodnost vysokého úředníka.

Tito dva se ale domluvili, spojili své armády a obrátili své tažení na Cařihrad.
Dochází mezi nimi ke konfliktu, Skleros končí ve vězení, Focas táhne dál (popisují arabské prameny).

Byzantinští císaři dostávají strach a obrací se na pomoc k Vladimírovi.
Vladimír je jim ochoten pomoci, pod podmínkou sešvagření: Anna, sestra byzantských císařů se má vdát za Vladimíra.
Vladimír se chce stát rovným byzantinců.

Dále však prameny zmiňují, že Vladimír táhne proti Chersonesu. Proč?
Interpretace A: pomohl byzantincům proti Focasovi, byzantinci mu ale nechtěli dát Annu, a tak byzantincům pohrozil demonstrací vojenských sil na Chersonesu.
Interpretace B (Andřej Popov): chersonesané byli spojenci maloasijského povstání, Vladimír pouze strategicky oslaboval povstalce.
Obě interpretace jsou přípustné, pravděpodobnější je ta první.

Kronikáři pověsti vremenných let Vladimíra ukazují jako panovníka pasivního, bez Byzance ztraceného. Což není pravda - Vladimír jedná samostatně, diktuje si podmínky. Partnerství s Byzancí stvrzeno sňatkem s Annou.
Geografická vzdálenost je pro rusy příhodná - nehrozí jim kulturní asimilace a politický vliv ze strany byznatinců.
Navíc, na západě by se Vladimírovi podobné příležitosti nevyskytlo.

V roce 976/977 přijímá křest, na Chersones má táhnout jako křesťan.
988 - dle pověsti přijímá křest tento rok (datace nesedí).
Věno: vrací byzantincům vykradený Chersones.

Šíření křestanství do ruských končin

V roce 988 má, dle pověsti, dojít ke hromadnému shromáždění v Kyjeve, kde se masově přijímá křest.
Skutečnost: křest obyvatelstva nemohl proběhnout masově; proběhl však, jak nasvědčují archeologické prameny.

Situace v rusi: tzv. dvojvěří - rozlehlý prostor, kontakt s pohanským světem. Křesťanství se tu šíří ještě v 15. stol., roku 1552 sněm řeší pohanské přežitky (např. slunovrat).
Vladimír k prosazování křesťanství staví na severovýchodě kostely.

Situace v Novgorodu: snaha o christianizaci, ale novgoroďané se brání přijetí křesťanství z Kyjeva.
Tlak Vladimíra z Kyjeva - Novgorodsko-Kyjevská rivalita. I v Novgorodě jsou křesťané, ale Varjagové, odjinud.
Novgorod odporuje, ve městě vzniká požád. Nakonec se Novgorod podřizuje.

Šíření křesťanství: řecky, latinsky. Navíc do rusi prchají mniši z Bulharska, které je dobývané Byznací.
Zásluhou těchto prchajících mnichů se v rusi objevuje mnoho překladů církevních děl do staroslovanštiny. Dochází k rychlému růstu vzdělanosti (zprostředkované cyrilometodějské dědictví).

Vládcové posílají své syny naučit se číst a psát -> vznik vlastního kléru.

Obrázek: Kyjevskopečerská Lavra


Kláštery jsou nevelké, do 13. století nehrály ve východní vzdělanosti významnou roli.
Významný klášter: Kyjevskopečerská Lavra - jeskyně na dněperské břehu. Později klášter dobudován i na získaných pozemcích nad jeskyní, koexistoval na obou místech. V roce 1943 zničen.

Organizace církve na východě

Vladimír, narozdíl od např. Borise, neusiluje o autokefální církev.
Hlavním církevním představeným je metropolita. Metropolité jsou schvalováni v Cařihradě, a tak je tomu (až na výjimky) až do začátku 14. stol.
1051/1054 a 1140 jsou dva pokusy o prosazení metropolity bez schválení Cařihradu. Až do 13. století jsou všichni metropolité Byznatinci.
1. nebyzantským metropolitou je Kyril, 1254. Od 14. stol byzanc, ač nerada, akceptuje východní metropolity.
Metropolité, nezáleže na původu, nemohou prosazovat byzantinské zájmy - na to jsou od říše příliš daleko.

Desátek je v byznatském prostředí neznámý, v rusku jej odvádějí pouze knížata.

Přijetí křestu z Byzance neznamená, že by se rusové dívali špatně na západní křesťanství (nepadla tu žádná železná opona).
Despekt vůči západu se objevuje až po 4. křížové výpravě a po konfliktech s polskem, od 13. stol.