Sciometrie

Současný vědecký model, podle kterého je posuzována veškerá vědecká činnost.

Jde o snahu vměstnat vědu do určitých kolonek, obodovat, a dle bodového hodnocení vyplácet peníze.
Tj. systém bodování vědecké činnosti - články v periodicích, recenze, atd. Hodnocení dle ohlasu, dle způsobu vydání, atp.
Nepoměr: česká recenze (30b) x anglický text v renomovaném časopise (1000b).

Humanitní vědy jsou sciometrií znevýhodněny -> tlak na vznik prací, které budou publikovatelné v zahraničí a vzbudí patřičný ohlas.
Toto inklinuje k tendenci uchopit témata tak, aby se mezinárodně týkala ostatních států.
Je toto dobrý přístup? Je toto vůbec proveditelný přístup (např. regionální dějiny)?

Univerzity dříve vznikaly z regionálních a nacionálních důvodů. Mají se nyní orientovat světově? Dějiny moravy ze světového pohledu? Nemožné.
Znevýhodnění humanitních věd oproti přírodním vědám (např. chemie, světová věda, neexistuje regionální bádání).

Postavení české historiografie ve světovém žebříčku

"První liga" historických škol - Německo, anglosaské prostředí, Francie (ta ale upadá, uzavírá se, neschopna angličtiny).
Oproti němcům se do česka dostávají témata o 3 - 5 let později, v česku je méně lidí (v Německu může na dané problematice pracovat tým lidí, v česku jednotlivec).
Získávání cizinců, "mozků", na fakulty: Oxford (60%), česko (10% a většina jsou slováci).

"Druhá liga" - Rakousko, Maďarsko, ČR, Polsko (upadává).
Poláci se příliš fixují na politické dějiny, "paměti a traumata" 19. a 20. století. Důsledkem toho vázne výzkum hospodářských a sociálních dějin. V česku je podobná fixace na středověké dějiny.

Pozn.: z širšího pohledu nejsou traumata jednoho národa nijak vyjímečné, jsou jen obrazem své doby (a přílišné fixace není schopna spatřovat tento širší pohled).

"Třetí liga" - Slovensko.
Slovenská knižní produkce je mizerná (odbytiště českých publikací). Nacionalismus, fixace na vlastní traumata.

"Čtvrtá liga" - Lotyšsko, Slovinsko, atd.
Syntézy, vlastivědné publikace. A zase vlastní dějinná traumata.

Rusko - špička vědy do 70. let, poté radikální úpadek. Dnes sovětologie v americe.

Témata české historiografie

Českou historiografii lze označit za konzervativní proud.

Z "první ligy" do české historiografie prosakují následující témata:

• Útěk k dějinám po r. 1945 (češi obdobně - nimrají se v dějinách 19. stol. - kulturní vzestup, národní obrození)


• Velká interdisciplinarita - propojování s jinými obory (obvykle kultura, kulturní dějiny). Češi se tomuto trendu brání.


• Globalizace historie (až častá komparace nekomparovatelného).

Politické dějiny

Dějiny politických institucí. Událostní dějiny, typicky popisované čistě mechanicky (např. ustanovení v parlamentu jako hotová věc, často bez hlubších příčin).
Téma politické moci může propojovat dále, s dalšími pojetími dějin.

Hospodářské dějiny

Dříve převažovalo pojetí hospodářských dějin jako cliometrie - kvantifikace, počítání faktů, statistika.
Co je na tomto přístupu špatně? Řeší se jen výsledky, příčiny jsou přehlíženy. Na historii jsou zajímaví lidé, ne statistiky.

Dochází k reorientaci hospodářských dějin an dějiny podnikání.
Zájem o majetkové vztahy, představy a hodnoty podnikatelů (zakladatel podniku x zbohatlík), strategie managementu, obchodní triky, obchodní kontakty.

Sociální dějiny

Od 60. let pohlcují ostatní subobory.
Zkoumání postavení vrcholných státníků, podnikatelů, atp. Komparativní posuzování.
Problém: sociální dějiny se dají rozšiřovat donekonečna, štěpí se a nejde je kvantifikovat (více rozměrl společnosti, které se mezi sebou vzájemně prolínají - např. švec x velkotovárník x dělník). Na toto sociální dějiny dojíždějí.

Kulturní dějiny

Pohlcují sociální dějiny - např. pojem měšťana; měšťanem je velký fabrikant i švec. Sociální dějiny selhávají.
Kulturní dějiny se ptají, co tyto dva (fabrikant a švec) spojuje -> je to kulturní vzorec - oba věří v poctivou práci, vypracování se na výsluní za příležitostí. Např. dělník s nimi tuto ideu nesdílí.
Neptáme se po sociálních shodách, ale po spojitostech mentálních map.

České pojímání dějin 19. a 20. století

Zlom v období 1. sv. války

19. století je doba bezriziková, 19. století je trendem, středem zakázek historických prací, středem zájmu veřejnosti (funkční habsburská říše - "ráj na zemi").
Historikové dostávají toto zadání, světově je zajímavé.

Dějiny 20. století jsou problematické - důraz na politiku. V dějinách 2. pol. 20. st. narážíme na ještě žijící komunisty. Tyto dějiny vzbuzují emoce, zvduchem lítají soudní žaloby, lidé se hádají a soudí.
Přístup k pramenům 20. stol. je nesnadný - např. dějiny MU po roce 1966, archiv nepřístupný. Např. ministerstvo vnitra, jehož archiválie jsou nepřístupné.

Historický pramen 20. stol. - práci stěžuje zákon o ochraně osobních údajů. Je buď nutné všechny osoby uvedené v textu (resp. jejich dědice) požádat o souhlas (prakticky nemožné), nebo nechat dokument projít procesem anonymizace (poškrtání textu).

Problém 20. století: chybí kontinuita. Střídání režimů - 1918, 1938, 1945, 1956, 1968, perestrojka, revoluce. Policisté se mění ve zloděje, zloději v policisty ...

Přístup k moderním dějinám

V Praze důraz na politické dějiny (archivy jsou umístěny přímo v Praze). Hl. město je první v ČR v kontaktu s jinými kulturami - kulturní dějiny.

Sociální a kulturní dějiny jsou rozmístěny spíše po regionech (Ostrava - hospodářské dějiny, Brno - sociální dějiny, atp.)

Deficity české historiografie

Hospodářská a sociální oblast. ČR zaostává za Německem a jeho výzkumem sociálních a teritoriálních mobilit.
Otázka studování integrace muslimské menšiny do společnosti.

Otázka tvorby nových elit (nacisté, komunisté) a přežití elit starých.
Konkrétněji např. otázka komunistické elity - komunisté v počátcích (i vzdělaní, idealisté, atp.) x gottwaldovská doba, která ruší komunistické individualisty. Tj. ideový zápal v 50. letech a pozdější doba, kdy zápal pominul.

Překlopení pohledu podnikatel x dělník po sametové revoluci.
Výzkum venkova, který úspěšně nikdy nikoho nezajímal.
Němci v českých zemích (za komunistů bylo toto téma ignorováno).