Demografické trendy

Literatira k demografickému vývoji: Bacci, Masimmo: Population And Nutrition; Bade, Klaus: Evropa v pohybu.

Vyhlídky na přežití člověka jsou nízké -> jiné vnímání života a smrti.
Průměrný věk je 28 let, dosahuje jej pouze 30-40% populace.
Diference životní úrovně a výhledů na délku/kvalitu života dle sociální pozice.
Kritické je překročení dětského věku. 40-50% dětí umírá před dosažením věkové= hranice deseti let.
Nejrizikovější je období po porodu a v kojeneckém věku.

Demografický vývoj je závislý na klimatických podmínkách; tato situace trváý až do 18. stol. (kdy se zavádějí nové zemědělské plodiny, přichází zlepšení lékařské metody).

Zemdělská výroba je hlavním odvětvím společenské výroby. Společnost je na zemědělství závislá.
V poslední třetině 17. stol. dochází k výraznému ochlazení a následné neúrodě - dopad na demografický vývoj.
Toto ochlazení, tzv. Moderovo minimum, je v sociálním hledisku spojováno s čarodějnicemi.

Raně novověká opatření snažící se o zvyšování populace: snížení věku zasnoubení.
Pokud se sníží sňateční věk, páry mohou vyprodukovat více dětí. Zvyšuje se tak přírůstek populace.

Demografie v číslech

Kolem r. 1450 je v evropě 50-70 miliónů obyvatel.
Kolem r. 1500 již 100 miniónů.

V polovině 14. století se objevuje velký mor, potlačující nárůst obyvatel. Po odeznění této epidemie dochází k rapidnímu nárůstu až do r. 1600 (příznivé klimatické podmínky a rozvíjející se ekonomika).

Roku 1400 probíhá růst hlavně v urbanizovaných oblastech.
Roku 1600 probíhá nová horská kolonizace (neosídlená, pustá místa).

Mezi léty 1600-1650 není žádný pozorovatelný populační nárůst - příčinou války a morové epidemie.
V polovině 18. stol. roste intenzita urbanizace i stěhování do nových, kolonizovaných oblastí; tento trend přetrvává až do poloviny 20. stol.

Epidemie se objevují pravidelně po pár letech (např. desetiletá repetitivita, rotující v pětiletých intervalech z čech do moravy a zpět).
Morové epidemie s sebou nesou vysokou úmrtnost. Toto má psychologický význam (nákaza považována za boží trest, za zkaženost obyvatelstva), reakce přeživších obyvatel na mor uměním.

Výskyt pravého (dýmějového) moru končí v letech 1714 - 1720 (zmizel, už se neobjevuje). Obyvatelstvo ale stále sužují hladomory, neštovice, choroby plicního charakteru (TBC), poporodní příznaky (infekce způsopbená špatnou lék. péčí), černý kašel, atp.

Třicetiletá válka (1618-1648) a její dopady na populaci.
Ve středním německu poloviční úbytek obyvatelstva. Ve střední evropě úbytek cca 20-30% (dle oblasti).

Hustota obyvatelstva

Nejhustší oblastí je severní Itálie (města), Belgie, Nizozemí, od 17. stol. i jižní Anglie.
Obecně je ale hustota zalidnění na dnešní poměry nízká.

Největší města mají v 16. stol. 800 - 1000 obyvatel na hektar.
V čechách v průměru 20 obyvatel na kilometr čtvereční.

Stále existuje spousta pustých míst. V česku probíhá v 16. stol. ještě kolonizace (Krušné hory, Beskydy, atp. - hledání nové zemědělské obživy).
Tam, kde je hustota osídlení vyšší dochází ke reorganizaci prostoru, změně architektury. V itálii vznikají vícepatrové domy (v českých pomerech ne, neobvyklé).

Migrace

Přesuny obyvatel nejsou už tak radikální, jako ve středověku.
Největší RN migrace probíhá v 15. století do Afriky (reconquista Španělska). Další významný přesun je kolonizace Ameriky.

Přesuny určitých skupin spojeny s reformací a protireformací: např. novokřtenci, kteří jsou vyhnání ze Švýcarska a putíjí do severního Německa, na jižní Moravu.
Rekatolizace v českých zemích r. 1620, 1627: odchod radikálních protestantů.

Španělsko jako bigotní země. V 15. století je vyhynáno 100 tisíc židů ze Španělska.
Počátkem 17. století Španělsko vyhání 30 tisíc Moriků (křesťanů arabského původu). Morikové byli zdatní obchodníci; španělský král je vyhání, v zemi dochází ke spoustě bankrotů.
Proč byli Morikové vyyhnáni? Z důvodu čistoty krve (limpeza di sangre) - ideál křesťanské krve, křesťanský původ prokazatelnýá alespoň ve třech generacích.

R. 1685 dochází k odchodu Hugenotů z Francie (za Ludvíka XIV., důsledkem zrušení ediktu nanského). 150 tisíc Hugenotů odchází převážně do Pruska (Prusko, jako náboženský tolerantní země, z tohoto patřičně profituje - Hugenoté jsou řemeslníci).

Pohyby obyvatel směrem na sever Nizozemí, k severnímu moři, do Londýna a východní Anglie, na středomořské pobřeží - toto jsou místa výdělku, příležitosti k novému uplatnění.

Známo je i tzv. netrvalá (sezónní) migrace - lidé z venkova jezdí přes léto za prací do měst (např dělníci, nádenící), na zimu se vrací domů.

Proces urbanizace

Nárůst počtu obyvatel ve městech -> více obyvatel ve mestech, vzniká více měst.
Velká města se rozrůstají, pohlcují přilehlá městečka a vesnice, vznikají předměstí (např. Londýn).
Dochází k proměně architektury - vznik parků. přebudovávání center. Radikální rekonstrukce se může zpustošené město dočkat po válce.
Největší urbanizace probíhá v severní Itálii.

R. 1500 bydlí obecně 1% obyvatel ve mestech. V Itálii již 15%.
Počátkem 17. stol. v Itálii a Holandsku 20% měštanů na obyvatele.
Koncem 17. stol. v Itálii a Holandsku 60-70% měštanů, v Anglii 15%.
V 16. stol. v česku 5% měštanů, v 17. stol. v česku 10-20%.

Nejnižší míra urbanizace je ve východní evropě.

Největší města: Paříž, Neapol, Řím, Benátky, Amsterdam, Madrid, atp.
Paříž (1600, 500 tisíc obyvatel).
Praha (1600, 60-70 tisíc obyvatel).
Vídeň (1700, 100-150 tisíc obyvatel).
Londýn (1700, 500 tisíc obyvatel).

Demografický vývoj česka

Česká situace kopíruje demografický vývoj ve střední evropě. Od počátku 17. stol. dochází k trvalému demografickému nárůstu, od poloviny 19. století je tento nárůst výrazný.
Morové epidemie se objevují pravidelně, po 5-10 letech (1582 Čěchy, 1584 Morava, 1597 Čechy ...)

Kulturní vlny (16. stol., migrace) se projevují i na českém území.
Roku 1525 přicházejí na Moravu novokřtenci (po roce 1620 vyhnáni).
Charvátská kolonizace 20. a 30. let 16. století na jižní a jihovýchodní Moravě (pravoslavní, zakladatelé pravoslavných kostelů na jižní Moravě). V 2. pol. 20. st. jsou komunisty zpět přesunuti do Chorvatska/Rumunska.
Valašská kolonizace (přicházejí z Rumunska).

Počet obyvatel v česku.
1650: čechy 1 milion, morava 500 tisíc.
1700: čechy 1,75 milionu, morava 1 milion.
1750: čechy 2 miliony, morava 1 milion a nějaké drobné.
1800: čechy 3 miliony, morava 1,5 milionu.

Během dvou set let je tak pozorovatelný nárůst obyvatel na cca trojnásobek.

Sociální vrstvy evropské společnosti

Na začátku RN neexistuje slovo "společnost" tak, jak jej známe v současném kontextu - označení všech obyvatel.
Pokud se v RN pramenech objevuje slovo "společnost", je na mysli určité vymezené společenství.
Pro výraz "společnost" hledejme v pramenech výrazivo "církev", "křesťanstvo". Toto vyznačení napovídá vymezení společnosti, která bojuje proti muslimům. RN společnost spojuje křesťanská identita.

Ve středověku užívané dělení na ordó (trojí dělení lidu - andělské kůry). Společenské stavy mají kopírovat andělské kůry (co je bohem dáno ...). Toto dělení přestává být v RN používáno. Měštané porušují vymezení tohoto společenského modelu - pracují, ale navíc vládnou i válčí. Díky tomuto se rozvíjí negativistický církevní pohled na měštany.

Společnost dle moderní stratifikace, rozlišování struktur společnosti podle jiných kritérií.
Pro RN nelze vytvořit jednotnou strukturu společnosti - společnost se zesložiťuje, např. případ sedláka bohatšího, než měšťan.

Možná diferenciace:

• Prostředí dvorské


• Prostředí městské


• Prostředí venkovské

Různé postavení ve společnosti, různé normy chování. Další diferenciaci lze pojmout dle sociálního kapitálu (jak je člověk ve společnosti hodnocen).
Rozvoj rozdílu mezi bohatými a chudými; nový právní řád (výsady a svobody).

Sociální postoje: šlechtic vidí růst moci měšťana. Toto si nechce přistoupit, měšťanem pohrdá, zdůrazňuje svá priovilegia. Měšťan pohrdá venkovany, snaží se přiblížit šlechtě.
Úpadek rytířské kultury - Evropa opouští tradiční válečnický systém (nájemná vojska), rytířstvo v Evropě chudně. Roste potenciál městské kultury.

Městský život

Zaměření na obchod a řemesla.
Rozvoj školství a vzdělanosti (v 16. stol. nový školní systém), zavádění nižšího školství ve městech -> ztrácí se tak propast mezi nevzdělanými a studenty univerzit; absolvent nižšího školství má možnost navštěvovat univerzitu.

Korporativní způsob života - měštan vyhledává příslušnost k určitému společenství. Měštan má městské právo, dále však i urč. cechovní právo (cech má ekonomický, vojenský i sociální význam).
Vznikají náboženská bratrstva - sdružení laiků, provádějících bohoslužby (1 kněz, několik stovek členů).
Jeden měštan mohl být členem např. dvaceti bratrstev, dvou cechů.

Residenční města (např. Praha za Rudolfa II.) - interakce měštanského a dvorského prostředí.
Města plní funkci trhu, politického a kulturního života (např. Praha, Olomouc, Brno).
Zemědelský charakter některých měst: měštané vlastní zemědělské plochy (vinice, ornice, sady, atp.) a pěstováním potravin si zajištují částečnou samostatnost, vnitřní dodávku surovin.

Dvory

Např. Bourboni, Habsburkové - využívají tradice burgundských králů, budují RN dvory. Dvůr má funkci kulturní, sociální, reprezentační.

Struktura dvora: zemští a královští úředníci, hofmistr (koordinátor dalšího zaměstnání), tělesná garda, sluhové, sekretáři, atp.
Dvory 16. století se rozrůstají (dvůr Rudolfa II. má okolo r. 1650 cca 800 lidí).
Za vrchol dvorské kultury se dá považovat dvůr Ludvíka XIV., v 2. polovině 17. stol. Tento dvůr se přesouvá z Paříže do Versailes - Ludvík chtěl zmizet z očí "otravné" měštanské společnosti.

Další významé dvory:
Pruský dvůr, v polovině 18. stol. za Fridricha II. - inspirován francouzským dvorem.
Dráždany - dvůr saských kurfiřtů.
Papežský dvůr v Římě.
I menší dvory italských měst, obývané určitým vévodou (v souvislosti se společesnkými normami viz Castilione, B.: Dvořan).

Venkov

Venkov je primárně prostředím zemědělské výroby. Pro řemeslné výrobky si venkované jedzí do měst.
Interakce městského a venkovského prostředí - pomocí trhu, výměny (týdenní/ výroční trhy).

Existují dvě pojetí postavení venkovského obyvatelstva:
Oblast západolabská - svobodnější postavení (volnější migrace, urč. svoboda, děti možno posílat na studia). Toto však neznamená nutně ekonomicky lepší situaci.
Oblast východolabská (sem spadají i české země) - vrchnost nedovoluje poddantvu mnoho svobod ("utužení" poměrů k poddaným). Formálně jsou poddaní připoutáni k zemi.

Někdy se venkovské obyvatelstvo objevuje ve zvláštním postavení:
Švédsko - sedláci pomáhají panovníkovi proti šlechticům.
Španělsko - panovník užívá sedláků jako tlak na grandy (vyskokou šlechtu).
Nikdy se ale neobjevují nějaké zvláštní výhody sedláků.