Výprava k Cařihradu a její důsledky

Olegovým nástupcem je Igor, údajný syn Rurikův.
Igor uplatňuje výbojnou politiku - plaví se po kaspickém moři, bojuje proti Chazarům, podniká válečné výpravy - snaha upevnit moc, získat prestiž Kyjevské Rusi.

Roku 941 se vypravuje po moři k Cařihradu.
Byzantinci použili řeckého ohně (roury, ze kterých se do vody lije tekutina hořící na vodě - pravděpodobně ropa), a zničili tak loďstvo rusů.
Roku 944 se Igor spojil se zámořskými Varjagy a Pečeněhy a uspořádal novou výpravu proti Cařihradu. Při ústí Dunaje je však zastihli řečtí poslové, kteří přinesli dary a nabídli takovou daň, že Igor uzavřel mír (mírová smlouva se dochovala jako pramen).
Tato smlouva byla obdobou smlouvy z r. 911, ale zaručovala Byzanci lepší podmínky - Rusové se v ní zavazovali chránit Chersonesos (nejdůležitější byzantská pevnost na Krymu).

Z rozboru textu smlouvy: řada jmen z Ruské strany, čtvrtina jmen slovanských, zbytek jména germánské (dá se uvažovat, že alespoň v diplomacii jsou v Kyjevské Rusi germáni elitou národa).

Podmínky smlouvy: rusové musí platit cla a mýta, do Cařihradu jich může najednou max. 50. Igor si nemůže diktovat dary (poměry oproti postavení Rusů z dob Olega se mění).

Ve smlouvě je na straně Rusů uvedeno několik křesťanů. Sám Igor byl sice pohanem, ale toleroval ve svém okolí i křesťany (nedá se mluvit o tom, že by byli křesťanští Varjagové nějak pronásledováni) - usnadňovali mu kontakt s okolním světem (je zde vidět myšlenka postupného integrování Kyjevské Rusi do mezinárodních vztahů).

Drevljané

Dá se spekulovat o fázi, kdy bojaří (družíníci) přechází do něčeho, co se vyvine ve vlastnictví (feudální stav?) - družíníci sparavují části území (výběr daní, administrativa, pokuty), které jim kníže přiděluje do správy (část daní je jim odměnou).

Území jednoho poludia přiděleno družíníkovi Sveneldovi. Sveneldovo úzmí bylo zvláště výnosné, luktarivnější než území jiná.

Na knížete Igora se vzneslo hodně námitek, že Sveneldovi muži se mají lépe (je možné, že Sveneld si ponechával větší podíll než měl). Nejvíce protestují problematičtí Drevljané. Igor se proto vydává na výpravu za Drevljany, aby spory urovnal a vyplatil jim peníze navíc. Dochází však ke konfliktu, kdy je Igor Drevljany zabit.

Kníže Igor byl pak roku 945, kdy pod knížetem Malem znovu povstali Drevljané (nespokojeni s vybíráním berně), přepaden a zabit. Vládu po něm převzala jeho manželka kněžna Olga (resp. Helga).

Kněžna Olga

Poté, co Olga ovdověla se sama ujala vlády.
Kníže Mal (Drevljan stojící za zabitím Igora) Olze nabídl sňatek. Olga s jeho návrhem naoko souhlasila.
Mal tedy přijíždí s částí družiny do Kyjeva. Je nalákán do lázní, kde je upálen. Zbytek jeho družiny je v přístavě pohřbena zaživa do jámy bláta.

Následuje trestná výprava, vedená Sveneldem na Drevljany.

Olžiny pokusy o christianizaci Kyjevské Rusi

Olga se snaží změnit poměry ve státu, pokřtít zemi.
Dle pověsti vremenných let se vypravuje do Cařihradu, za Konstantinem VII. Porfyrogenetem.
Zde je v pramenech zasazena spousta sporných informací: Olga má údajně přijmout křest a Konstantin VII. si ji má chítí vzít.
Ale byzantské prameny vykreslují situaci jinak: Konstantin je ženatý, má dva syny - proč by se tedy vdával? Dochovává se pramen přijímacího protokolu k císaři - není zde zmíňka, že by Olga přijala křest.

Georg Litavjin tento problém interpretuje tak, že Olga musela být v Cařihradu dvakrát (poprvé u předchozího císaře - zde nabídka ke sňatku; podruhé v 50. letech 10. stol. - rozmluva o christianizaci, o sňatku některého jejího syna).

Na rusy je v Cařihradě pohlíženo s despektem: Olga pobývá v přístavu na lodi, byzantská strana si zachová odstup. Na požadavek christianizační misije Byzanc nereaguje.

Olga je s přístupem Byznace nespokojena, roku 960 se obrací na Císaře Otu I.
Ota I. žádosti vyhovuje. Jenže mnich Lubicius, který měl misiji vést, záhy umírá.
Je vybrán Adalbert. V letech 962-963 působil jako misionář, ale neuspěl. Po roce se s částí své původní družiny vrací zpět do říše.
Ruské i byzantské svody o Adalbertově pokusu ani neví. Proč?

Údajně se vlády ujímá Svjatoslav Igorevič, Olga ztrácí na vlivu.

Svjatoslav

Svjatoslav se vrací zpět k výbojné politice, k Olegově politické orientaci. Vyvrací Chagarský kaganát.

966 - 967 žádá Svjatoslava o pomoc Cařihrad v boji proti Bulharům. Svjatoslav tedy započíná boje proti Bulharsku, získává území.
Sám se zabývá myšlenkou, že by chtěl v budoucnu rozšířit své území o vydobyté Bulharsko, přemístit hlavní město z Kyjeva do Přeslavce.

Cařihrad ale na Rusy poštval Pečeněhy; Svjatoslav se musí stáhnout, aby bránil Kyjev.
Mezitím v Cařihradě dochází k převratu - nastupuje nový císař, Jan Cymiskes, který je nakloněný Bulharsku.
Cymiskes se spojuje s Bulharskem proti Kyjevské Rusi. Svjatoslav najednou ztrácí všechny své výdobytky.
Roku 972 zabíjí Pečeněh Kurja Svjatoslava Igoreviče.

Byzantinci si svoji zradu ospravedlňují tak, že Svjatoslav byl barbar (a tudíž mu takévé zacházení náleželo).

Svjatoslavovi synové

Svjatoslav po sobě zanechal tři syny: Olega, Jaropluka, Vladimíra (ten ale nemá dobré výhledové možnosti, jeho matkou byla otrokyně).

Jaropluk nechává zavraždit Olega. Vladimír se stává správcem, podléhá Jaroplukovi.
Vladimír cestuje do skandinávie, kde si najímá družinu určenou ke svrhnutí Jaropluka. Jaropluk je probodnut dvěma meči, Vladimír se ujímá vlády.

Vladimír upevňuje moc nad Kyjevskou Rusí (okolo r. 980), hledá zákon - tj. stanovit víru (všechny sousedské státy - Poláci, Bulhaři i Maďaři - jsou již pokřesťanštení), způsob života, způsob vlády - a to tak, aby stabilizoval vnitřní poměry (viz i samotný nahnutý vztah mezi Kyjevem a Novgorodem) a navanek dodal říši lesk.