Nicollo Machiavelli

Nicollo Machiavelli, 1469 - 1527, pochází z Florentské rodiny právníka.
Pro jeho rodinné příslušníky bylo typické zastávat úřednické posty -> 1498 pracuje v úřadě ministerstva války a zahraničí.
Cestuje do Německa, působí jako vyslanec ve Francii.

V úřadě může působit pouze do r. 1511 - svrhnutí republiky, vláda Medicejů.
Studuje historii, r. 1520 vydává Florenské spisy (zde se objevují jeho myšlenky - návrh na občanskou armádu (žoldácká je nespolehlivá), přeje si silného vládce, sjednotitele celé Itálie (utopie)).

V roce 1526 nastupuje do úřadu inspektora, jenže r. 1527 dochází k Saco di Roma (vyplenění říma).
Nepřítelem státu, tehdy ale již umírá.

Spis Vladař

Sepsal r. 1513 ale veřejně publikováno až po jeho smrti, r. 1532.
Dílo je věnováno Lorenzovi Medicejskému, ve kterém vidí schopného panovníka a sjednotitele Itálie.
Myšlenka díla: stát nade vše, prosazování všeobecného dobra v zájmu státu (odtud označení pragmatického přístupu - machiavelismus).

Zdůrazňuje funkci vojska (vojsko domácí, nezrádné), způsopy zisku a udržení moci, styl vystupování panovníka (milosrdnost, loajálnost, obava).
Z četby historické literatury hledá ideální rysy panovníka (dále: skupina rádců, kterou si panovník vydržuje, je však rozhodný svého slova).
Ve vedení války si má panovník vybírat stranu, ne zůstávat neutrální. Je lépe se spojit se slabším, protože silnější se po válce může obrátit proti panovníkovi, atd.

Vladařem bylo ovlivněno mnoho vojevůdců pozdějších dob. V 16. stol. se spis dostává do středoevropského prostoru, oslovuje Mussoliniho, Stalina, Bonaparta.
Dílo je konstruováno radikálně, ideje sjednocené Itálie nedosáhlo (až v 19. stol.)

Jean Bodain

1530 - 1596.
Poprvé definuje státní suverenitu: státní zájem, státní nárok.

Spis 6 knih o republice (překlad z latiny, není doslovný! - res publica jako stát, nikoliv konkrétní forma vlády. Lepší překlad by tedy byl "6 knih o státě").
Zabývá se zde církevní otázkou, sekularizací a oddělením církve od státu.

Státní suverenita pro Bodaina znamená jednotnou pravomoc přikazovat, neodvozenou od ničeho (oproti středověkému odvození královské moci od boha).

Hugo Grotius

1583 - 1645.
Zabývá se mezinárodním právem (interakcí mezi státy), zatímco ostatní řeší jen vlastní, izolované právo jednoho státu.
Zakladatel moderního práva. Princip přirozenosti práva - ideální zásady spravedlnosti (je proti církevním zákonům, zjevenému (biblickému) právu). Přirozené právo má platit samo o sobě, na principu rozumu (vytváří jej člověk).

Mezinárodní právo hraje roli ve válečných střetech, v uzavírání míru, v mezinárodním obchodu.

1609 - Mare Liberum (svobodné moře). Spis o mořích, o sovobodném námořním obchodu.
1625 - 3 knihy o právu válečném a mírovém. Otázka konfliktu a mírových smluv mezi státy.

Z čeho je mezinárodní právo odvozeno? Z ničeho, je utvářeno na základě smluvních principů mezi státy. Na základě těchřto principů, které popisuje Grotius, vzniká později např. EU.

Thomas Hobes

Vychází z Grotiovy teorie přirozeného práva.
Je teoretikem absolutismu.

1622 De cive, 1651 Leviathan.
Řeší otázky společenské smlouvy - filosofické koncepty tázající se, na jakých principech stojí stát.
Do popředí staví panovníka, jako zdroj veškeré moci (nikoliv boha).

Na jeho myšlenky navazuje John Locke; v 18. století se model státu přibližuje skutečnosti.

John Locke

Narodil se 1632, zažil anglickou občanskou válku, popravu krále, boje se Skotskem, požár v Londýně, protektorát Olivera Cromwella.
Studoval medicínu a filosofii, pracoval jako lékař u Lorda Coopera (zakladatele liberální strany), kterým byl ideologicky ovlivněn.
Po obvinění ze spiknutí prchá ze země do Francie, později do Nizozemí. Je v kontaktu s Vilémem Orenským, který se později stává anglickým králem.
Vrací se do anglie, stává se ideologem revoluce Orenského, píše díla ospravedlňující revoluci.

II. pojednání o vládě

Kniha s vizí o uspořádání světa - píše o teorii společenské smlouvy (kontraktiánství).

Dříve, před zavedením společnosti, byl údajně každý člověk svým vlastním pánem (toto společenské uspořádání odsuzuje Thomas Hobes, předrevoluční ideolog; J. J. Rousseau má jiné myšlenky, vedoucí jej k republikánství).
Předspolečenský stav byl stavem nejistoty (ve kterém byl každý odkázán na sebe) a proto lidé vstoupili do společnosti, která jim má poskytnout urč. jistoty, píše Locke.

Myšlenka, že vlastnictví vzniká vložením práce do urč. objektu. Konflikt, tzv. "state of war", vzniká při sporu o vlastnictví; rezolucí konfliktu je trest.
Společenská smlouva udává, že trestat může pouze stát.
Proč? Protože stát má reprezentovat rozumovou složku, kterou se mají všichni občané řídit (přirozený zákon, nepsaný, daný každému člověku).
Pokud vláda neprosazuje zákon, lid má právo vládu svrhnout.

Myšlenková stanoviska:
T. Hobes je teoretikem absolutismu.
J. Locke je teoretikem konstitučního monarchismu (později se od něj inspiruje am. revoluce).
J.J. Rousseau je teoretikem republikánství.

Sesazování panovníků

Bylo v průběhu dějin nesnadnou otázkou, roli zde hrálo ideová představa o panovníkovi.

Moc panovníka byla (ve středověku) odvozována od boha (světsky dle feudálního systému: bůh -> císař -> král -> ...)
Teprve v RN se mění koncepce odvozování moci: zdrojem moci není bůh, ale samotný vládce (viz. myšlenky Thomase Hobse).

Při nasolení panovníka vládl jednoznačný princip: volen šlechtou, ustanoven dědičně.
Ale opačná otázka nedořešena: jakým způsobem je možno panovníka sesadit? Ve středověku neexistovalo žádné právo (alespoň co se českých zemí týče), dle kterého bylo možno panovníka sesadit.

Šlechta v raném ST sesazující panovníka - mocenská záležitost (viz Přemyslovci). Ve vrcholném ST např. opozice vůči Václavu I.
Sesazení panovníka není nijak absolutní - berličkou po sesazení panovníka je jeho náhrada, nastolení jiného panovníka ze stejného rodu.
Ale neexistují žádné formální podmínky k sesazení panovníka (částečné jsou uvedeny v Zikmundově majestátu).
Ve vrcholném ST velká listina práv a svobod, v česku Zlatá bula Ondřeje II. (právo na sesazení).
Stále, tento princip se v kontextu evropského ST dařilo zakotvit/prosadit jen ve vyhrocených/oslabených situacích.

Princip sesazení krále v česku: v celém raném ST není dokument o sesazování panovníka; později zmíňka o sesazení ve Zlaté bule sicilské (zde sice řeč o česku, ale nikoliv jako o zemi).
Až roku 1619 Konfederace moravská, zakotven generální sněm. Výrazně evangelický dokument (otázka nastolení krále, volba všemi zeměmi a způsoby legálního sesazení panovníka).
Tento dokument platí pouze jeden rok (před rekatolizací země), na jeho základě sesazen Ferdinand, nastolen Fridrich Falcký.

Otázky rozdělení moci ve vládě se dotýká i John Locke (vláda vs. parlament).

Montesquieu

1689 - 1755, filosof, politik, spisovatel.

Duch zákonů

Objasnění typů vlád.

Nevyhnutelné vztahy - zákony. Upředňostňuje přirozené zákony.
Lidé mají strach a konají své činnosti ze strachu, proto je pro ně nastolení míru zásadním, přirozeným zákonem (x Thomas Hobes, ideolog předchozí doby, hlásající, že lidé se snaží podrobit druhé).

Lidská společnost je dle něj výsledkem působení mnoha faktorů (zvyků, tradic, minulosti).

Kritizuje feudální řád.
Navrhuje politický systém s bezpečnostními kontrolami, brzdami v moci (tak, aby nedocházelo ke zneužívání moci, aby byla moc mezi více činiteli udržována v rovnováze).
Právo má vyplývat z přirozenosti věcí, objektivního způsobu života. Zákonodárce má přirozené právo rozpoznat.

Montesquieuovo dílo inspiruje americkou, francouzkou i polskou ústavu.

Shrnutí

V období ST byly všechny typy moci funkčně spojeny (ten, kdo vládne má pravomoc vydávat zákony i soudit).
V RN si stavy vyhrazují části práva (soudnictví) -> stavovské/ královské soudnictví.
Absolutismus se vrací k soustředění moci do rukou krále.

Renesanční filosofie: změna vládní moci (Hobes, Locke).

Montesquieuovy ideje se dostávají pozvolna do praxe, ovlivňují vývoj 19./20. století (moc vládnoucí, zákonodárná, soudní - "trojůhelník moci", jehož tři složky jsou na sobě nezávislé a kontrolují se).
Nezávislost soudů se uplatňuje od poloviny 19. století; 19. stoletím jsou položeny moderní principy pohledu na stát.