Raně novověké téma reformací spouští Lutherovo vystoupení v roce 1517 (pokládáno za jeden z možných mezníků mezi ST a RN).
Lutherův protest proti církvi určuje dění v Evropě po celé 16. a 17. stol.

Co ale předchozí doba? Husitství v Čechách, John Wycliffe v Anglii? Lze toto považovat za reformaci? Nelze, jedná se o pouhé předchůdce reformace (Hus i Wicliffe jsou lokálního charakteru, Luther je celoevropský ... a navíc nebyl upálen :) ).

Obecný vývoj

Utrakvisté (stoupenci husova učení, umírnění a v mnohém hodně blízcí katolicismu) se dostávají do kontaktu a konfliktu s luterstvím.
Novoutrakvisté (radikálnější) v čechách splývají s luterány.
Staroutrakvisté nepřijímají radikálnost Lutherova učení, blíží se katolíkům (podávají pod obojí (narozdíl od katolického jednoho), jinak ovšem uznávají katolickou svrchovanost).

Lutherovo učení je významné svou odezvou ve výrazně katolických oblastech (oslovilo lokality, které např. husitství nedokázalo).
Objevují se další proudy reformace - kalvinismus. Jean Calvin (francouz, působící ve Švýcarsku) rozšiřuje své učení; ujímá se ve Francii (hugenoti), v Anglii (puritáni).

V česku je povoleno katolické a utrakvistické vyznání (jiné konfese ne, považovány za hereze).
Luteráni a kalvinisté nebyli legální. Objevuje se (nejen v čechách) problematika k jakému vyznání konkrétní osoby spadají (není utrakvista jako utrakvista (umírněný x radikální), resp. zřejmě se otevřeně nepřihlásí k herezi).

Martin Luther a Luteránství

Martin Luther se narodil roku 1483 v Einslebenu. Ambiciózní otec chtěl mít z Matrina právníka, a tak jej poslal do škol v Magdeburgu (1497), Eisenachu (1498) a poté na univezitu v Erfurtu (1501). V roce 1505 zde získal magisterský titul. Na naléhání svého otce se na Erfurtské univerzitě ve stejném roce zapsal do studia práv, ale dlouho tu nevydržel. Zajímal se o filosofii, zvláště o Arisotela a Ockhama, jenže ve filosofii nemohl najít odpovědi na své prohlubující se otázky víry. Zanechal studia práv a ještě v roce 1505 vstoupil do místního augustinianského kláštera.

V klášteře se zprvu uzavřel do sebe, postil se a trávil dlouhé hodiny v modlitbách. Toto Luterovo období trvalo dva roky. Poté jeho nadřízený, Johann von Staupitz, nařídil Lutherovi studium teologie. V roce 1507 je Luther vysvědcen na kněze, v roce 1512 se pak stává doktorem teologie, kterou přednáší ve Wittenbergu.

Počátky Lutherova učení z let 1512 – 1517 jsou vystopovatelné z dochovalých dopisů, ve kterých se formují základy jeho pozdějších myšlenek. Pozornost na sebe Luther strhl koncem roku 1517, kdy vydal svých 95 tezí.
K tomuto činu jej přiměl dominikánský mnich Johann Tetzel, přicházející do říse vybírat odpustky. Tetzel se opíral o tvrzení římskokatolické církve, která kázala, že samotná víra nemůže ospravedlnit člověka před bohem, že teprve peníze věnovné církvi zvyšují šance na spásu u posledního soudu.
Luther se s touto ideologií nemohl ztotožnit, a proto poslal svých 95 tezí magdebrugskému arcibiskupovi a kopii údajně přibil na wittenbergské kostelní dveře. Učinil tak na protest a proto, aby vyvolal teologickou diskuzi.
Vyhradil se oproti Tetzelově svatokupectví, které následovně parafrázoval „jakmile mince v truhle zacinká, duši opustí hřích“. Zdůraznil, že odpustit člověku může jen sám bůh, a proto je chybou a neprávem církve zaručovat člověku odpuštění za peníze.
Sám Luther neměl v úmyslu započínat něco, čemu se bude bude v budoucnosti přezdívat počátek protestantské revoluce, nicméně jeho 95 tezí bylo rychle přeloženo z latiny do němčiny, tisknuto a rozšiřováno do světa. Do dvou měsíců se jeho teze rozšířily po celé západní evropě. Jeho názory získávaly celou řadu stoupenců, v návaznosti na své teze publikuje v roce 1520 další díla: Křesťanské šlechtě německého národa o zlepšení stavu křesťanstva, Zvěst o babylónském zajetí církve, O svobodě křesťanského člověka.

Luther studoval části bible a v průběhu desátých a dvacátých let 16. století došel k závěru, že římskokatolická církev se vzdálila od své původní nauky. Pozastavil se nad ideály odpuštění, spravedlnosti a ospravedlnění. Luther svojí interpretací bible vyrozuměl, že pouze bůh může prominout hříšníkovi jeho hříchy, a to pomocí boží milosti. Sám začal učit, že spása (případně vykoupení) je darem z boží milosti, které se člověku dostane jen pomocí víry. V roce 1525 na toto téma vydává spis O zotročené vůli.
Jeho pohled na víru doplňují Malý katechismus (určený věřícím) a Velký katechismus (určený kněžím), obojí z roku 1529. V těchto dílech se snaží čtenářům názorně, nikoliv jen mechanicky, vysvětlit principy svého učení.

Magdeburský arcibiskup Lutherovi na jeho 95 tezí z konce roku 1517 neodpověděl, přeposlal je papeži. Tři roky papež s Lutherem bezvýsledně argumentovali, až celé situace skončila tak, že Luther demonstrativně spálil papežskou bulu, která hrozila exkomunikací a nařizovala odvolání 95 tezí, i jiných Lutherových myšlenek. Poté byl v reakci papeže Luther exkomunikován. Císař Karel V. byl, vzhledem ke svým závazkům k církvi, nucen na shromáždění ve Wormsu v roce 1521 prohlásit Luthera za heretika (v této době se Luther také otevřeně přihlásil k odkazu Jana Husa). Tomu ale reálné nebezečí nehrozilo – byl v protekci saského kurfiřta Fridricha Moudrého, ukrývajíce se na hradě Wartburgu.

Koncem roku 1521 pronikli do Wittenbergu anabaptisté. Jsou to protestanští radikálové, kteří chtějí dosáhnout zásadních změn v církvi a v celém společenském uspořádání. Z toho důvodu opouští Luther v březnu 1522 hrad Wartburg a v tajnosti se vrací do Wittenbergu, kde pořádá několik kázání, ve kterých vyzývá ke zdrženlivosti a odmítá násilí. Radikály se mu umírnit nedaří, v roce 1524 propuká německá selská válka. Válku podněcují kazatelé jako např. Nicholas Storch a Thomas Müntzer, jedná se o válku nízkých vrstev, která v deziluzi Lutherova jména útočí na vyšší společenské struktury. Válka sedláků brzy přešla ve vypalování kostelů. Luther se od ní distancuje, vydává spis Proti loupežným a vražedným hordám sedláků. Válka končí v roce 1525. Nedá se mluvit o tom, že by počátky Lutherova protestantismu byly radikální, válečnou revolucí (válečná epizoda začíná i končí s anabaptisty), jedná se o reformu v církevním a světském prostředí.

Lutherovy reformátorské myšlenky se dále šířily německem, dostávaly se na venkov. Teologická otázka nyní nabyla sociální a politický charakter, stavěla do konfliktu Luthera, jeho německé spřízněnce, a na druhé straně císaře Karla V., Francii a papežství.

V roce 1526 byl usnesen první sněm ve Špýru, kde se diskutovalo nad náboženskými otázkamami Lutherova učení. Každý z kurfiřtů se mohl rozhodnout, zda-li bude tolerovat Lutherovo učení na svém území. Usnesení ze sněmu ve Špýru byo ale zrušeno druhým sněmem ve Špýru, pořádaném o tři roky později, za silných protestů Lutheránských kurfiřtů. Od té doby se jim začalo říkat protestanti; a ačkoliv se původní význam vztahoval politicky na určitá území v říši, během času se spojil s označením nekatolických věřících. Pojem luterán začínají jako první používat jiné reformované cirkve, odlišující se svojí ideologií od Lutherova učení.

Český Utrakvismus

Vychází z idejí Jana Husa - "první reformace" (ačkoliv lokálního, českého charakteru).
Typickými stoupenci tohoto vyznání jsou střední vrstvy - měštané, nižší šlechta.
Sub utraque specie (přijímají pod obojí), nikoliv "kališníci" (nadávka). Nicméně symbolem kalich.

Dva hlavní proudy utrakvistů: konzervativní (starší) a radikální (novější, splývá s luterstvím).
Charakteristika odlišnosti utrakvistů od římskokatolické církve: přijímání pod obojí, odmítání formální zbožnosti, užívání češtiny při mši (ale pouze částečně, ne všude).

Náboženská svoboda v čechách

Po husitských válkách, sic prohraných, se v čechách stále nacházelo vysoké zastoupení Husova učení. Proto byla římskokatolická církev nucena uznat utrakvismus.
Proto princip (omezené) náboženské svobody v čechách. Utrakvisté i katolíci mohou užívat služeb stejného faráře, kostely společné. Pouze při přijímání - 2 kněží, jedinec půjde při přijímání za knězem svého vyznání. Jinak stejné svaté obřady.

Hlavně konzervativní staroutrakvismus se od katolíků liší minimálně. Není divu, že v 16. stol. splývá s katolicismem.
Proto pokládejme Lutherovo učení za "první reformaci" - až luther a jeho stoupenci (+ čeští novoutrakvisté) se od katolíků plně oddělili (vlastní kostely, atd.)

Česká církevní infrastruktura

Konzistoř dolní - centrální orgán církevní správy na starém městě (Praha), utrakvisitický.
Konzistoř horní - katolická, na hradě u svatovítské katedrály.

Církevní soud - právo dohledu nad obvody a jejích kněžími.

A jaká je situace na Moravě? Silnou pozici zastupuje (již od středověku) olomoucký biskup. Konzistoř zde funguje kontinuálně, narozdíl od české nebyla husitstvím pozměněna.
Dle dohod s basilejským koncilem má olomoucká konzistoř spravovat i utrakvistickou církev. Tak zněla dohoda formálně - ve skutečnosti se olomoučí k utrakvistům chovali pasivně (nespravovali je, ale ani je nepotírali).

Na moravě se nevytvořila samostatná utrakvistické konzistoř, ale církevní "provincie" - jednotliví církevní děkani vedli soudní případy, spravovali biskupství, atp.
To znamená, že nekatolické církev na Moravě nebyla centralizovaná. Úsilí o centralizaci projevila až konce 16. stol., pak ale propuklo stavovské povstání a zavést centralizaci se již nepovedlo.

Zasahovala přažská utrakvistické konzistoř na Moravu? Ano, ale nevíme dle jakých principů.
V konkrétní oblasti navíc rozhoduje (prosazuje své zájmy) i pozemková vrchnost (mnohdy křížení zájmů s církví).

Jednota Bratrská

V roce 1457 přichází Řehoř z Kunvaldu s pokusem o vybudování církevní společnosti v apoštolském stylu.
Dříve Jednota působila jako sekta, pronásledována husity.

Liturgický postoj Jednoty: až do r. 1476 odmítali křest dětí (dítě neví, co obnáší přijmout víru), požadovali opětovný křest osob a konfirmační sliby při křestu. Za svátek považovali pouze neděli, odmítali starý zákon a násilí.
V pozdější době si brali prvky z luterství a kalvínství.

Výkonnou jednotkou Jednoty Bratrské sbor, rada.
Stoupenci rozděleni na počínající, prospívající a dokonalé (tito jsou příslušníci sboru).
Své záležitosti dělí na věci podstatné, služebné, případné.
V roce 1467 si Jednota zřídila vlastní kněžství (toto bylo z tehdejšího pohledu protizákonné).

Perzekuce

Roku 1480 (Valdenští), 1547 (vyhnáni z českých zemí), 1567 (svatováclavský mandát - nařízení o ukončení jejich činnosti).
V roce 1608 (na Moravě)/ 1609 (v Čechách) vyhlášena náboženská svoboda (Rudolfův majestát).

Proč byla Jednota Bratrská perzekuována? (i utrakvisty, Jiřím z Poděbrad, atd.)
Panovala náboženská tolerance, ale za Matyáše Korvína byla papežem zrušena. Čeští utrakvisté se snaží vystupovat jako legitimní církev (uznání dvojvěří, od dob Zikmunda), zatímco Jednota je vnímána jako hereze.
Utrakvisté musí postupovat jako legální církev, potlačovat herezi.

Jsou vydány mandáty nařizující stíhání nelegálních církví (hlavně Jednota Bratrská, zde označována jako pikarti).
Mandáty se objevují ve vlnách (odstěhování jednoty do Polska, pobělohorské povstání).
Jednotu Bratrskou se nepodařilo zrušit jednorázově. Proč? Oficiální nařízení od panovníka mohly něco přikazovat, nicméně záleželo na konkrétních šlechticích, koho na svém území tolerovali (nikdo je nedonutil postupovat proti heretikům). A někteří šlechtici (typicky skrytě) náleží k Jednotě Bratrské, ostatní stejného vyznání chrání.

Novokřtěnci

Také označováni anababtisté, sami sebe označují jako "obce kristova".
Odmítají křtít novorozence, jsou sektou (řada dílčích směrů).
Jejich zástupci např. Thomas Munster, Balth Hufmeger.

Objevují se roku 1521 v němencké selské válce (sedláci a jejich princip rovnosti), jejich ideály odmítá Luther i Ulrych Zwindli.

Ideje čerpají z husitství, valdenství, atp.
Zásada písma (vycházejí z bible, jako luteráni), víry (odmítání rozumu).

Jejich pohled na novou církev je radikální: odstranění obrazů a obřadů, pouze kázání. Odmítají majetek ,vládu, pravomoc církve, instituce, soudy.
Požadují sociální rovnost a pacifismus. Ve svých požadavcích jsou zásadoví.
Křest až tehdy, kdy člověk porozumí rituálu (viz nový zákon).

Dobytí města Munster

Svoji již tehdy nevalnou, heretickou reputaci si pokazili incidentem ve městě Munster. Jan Matyz, kazatel, vyhlásil, že v tomto městě nastaně konec světa (1533). Novokřtěnci se na jeho popud shromáždili ve městě v tisícových počtech. Ovládli město.
Biskup Waldeck začal město obléhat, aby jej vymanil z vlivu novokřtěnců. Ve městě zatím propukla anarchie, sociální nerovnost, polygamie.
V roce 1535 bylo město dobyto, novokřtěnci vyhnáni/ popraveni.

Více zde.

Novokřtěnci v Čechách

Říkalo se jim huterité, toufaři, habáni. Přicházejí na Moravu ve 2. pol. 16. stol., udržují se do třicetileté války.
Z Čech vyhnáni, přesunuli se na Moravu.

Morava byla méně lidnatější a pánové je zde tolerovali jako vítanou pracovní sílu (přes svoji herezi jsou to bezproblémovití, pracovití poddaní).
Působí pouze v panských městech tolerantních pánů, v českých královských městech by byli potíráni.

Jakub Hiter - novokřtěnec, distancuje se od incidentu v Munsteru, usiluje o sjednocení rozštěpených novokřtěnských komunit (novokřtěnci nebyli jednotní, ani na Moravě).
Putuje po světě, roku 1635 je však upálen.

Novokřtěnci jsou známi svými řemesly a zručností: keramika, hrnčířství, vinařství, lékaři a ranhojiči.
Na Moravě žili ve velkých komunitách (tzv. haushabenech). Zakládali si na společném vlastnictví, rovnosti.

V polovině 16. stol. jsou zdaněni. Bráni se této akci - ne daním samotným, ale principu, že by jejich daně byly užity na válečné účely.
Po Bílé hoře opouštějí moravu, odcházejí na Slovensko a do východní evropy.