První fáze revoluce

Období 1789 - 1791. Jde o revoluci mírnou, v okolním světě vítanou.
Státním útvarem zůstává konstituční monarchie (král Ludvík); králova moc už pouze není absolutní, je omezena ústavou z r. 1791.

Za počátek revoluce se považuje 14. 7. 1789, kdy se lid zmocňuje Bastily (poplašná zpráva o dělech krále, chystajících se ostřelovat město).
V srpnu 1789 se schází ústavné shromáždění. Jsou zrušena feudální privilegia (a feudální omezení pro nižší vrstvy). Je sepsána deklarace práv občana, vzorem je americká deklarace.

De Lafayet, postava známá z americké revoluce, institualizuje národní gardu.
Má sloužit revoluci, dochází však i k vojenským zásahům vůči sedlákům (chaotičtí, představovali si revoluci jako příležitost k rabování).

V říjnu 1789 podnítí nedostatek potravin, aby se pařížští ozbrojenci (mezi nimi ženy) sebrali do Versaies a donutili královskou rodinu k přemístění do Paříže.
V červnu 1791 se královská rodina neúspěšně pokouší o útěk.
Poté souboje politických frakcí o vládu.

2. fáze revoluce

Francie je konstituční mornachií (vládne král), pak tu jsou liberálové, gerondisté.
Střídá se sociální rozvrstvení revoluce (royalisté).

Pak ale přichází duben 1792 - vyhlášení války Františku II., (nejen ideový) boj s evropou.
Francie se střetává ve válce s Pruskem a Rakouskem-Uherskem, je neúspěšná.
Toto podněcuje další vývoj: vlády se zmocňují montagnardi, radikální revolucionáři.
V září 1792 dochází k lynčování politických věznů (hlavně kněží, ale i jiní, často křivě obvinění).
Toto násilí má daleko od v roce 1789 stanovených principů revoluce (změna mentality revoluce, tvrdá politika proti odpůrocům vnitřním i vnějším).

V září 1792 je vyhlášena francouzská republika, Ludvík XVI. je v lednu 1793 popraven.

K situaci revoluce

Dle čeho se dá mapovat průběh revoluce? V prvé řadě do hry vstupují urč. příčiny revoluce (ekonomická situace, atp.), které podněcují samotnou revoluci.
Průběh revoluce pak ale ovlivňuje i samotná dynamika vývoje (nelze vysvětlovat jen ze samostatných příčin).

Dochází k nepochopením, kdy si prostý lid nedokáže představit, co revoluce přináší.
Např. "svobodný tisk" interperován na vesnici tak, že mohou produkovat tolik vína, kolik se jim zachce (viz omezení - viničné právo).
Např. doslech o revoluci, načež se vesničané hromadně odeberou lovit zvěř do panského lesa, který jim nenáleží.
Nastávají situace, kdy osvícený sedlák vysvětluje ostatním, co se děje.

Francouzká revoluce nepřinesla první moderní ústavu na evropský kontinent, jak se nepravdivě tvrdí.
Polská ústava ze 3. května předchází francouzkou ústavu, pouze nemá dlouhou dobu trvání (dochází ke druhému dělení Polska a ústava přestává platit).

Česká recepce revoluce

1. fáze revoluce byla v evropě, i v opatrném Rakousku-Uhersku vnímána pozitivně.
Pak ale dochází k 2. fázi, válečnému i ideovému konfliktu, a v RU nastupuje válečná cenzura o stavu ve Francii.

Toto jsou ozvuky revoluce v českém prostředí:

• Vliv války. Politikou státu je snaha omezit nepřítele, a to i uvnitř svého státu - cenzura.


• Francoužští emigranti, typicky šlechtického původu. Emigrují do zemí, ve kterých je lepší podpora jejich stavu (konzervativní RU x Francie, ve které jim šlo o život). Tito emigranti přinášejí negativní postoje o revoluci (subjektivní vklad: šlo jim o život, proto je revoluce "špatná").

A poté rok 1848/49, ve kterém jsou pozorované některé rysy francouzské revoluce.

Deklarace práv občana

Zavedeny jsou přirozená, nezcizitelná a posvátná (tj. nezaměnitelná, nechápat přímo v religiozním kontextu!) práva.
Právo jedine je přiděleno narozením, každému. Tj. individuální právo.
Toto je výrazným zomem od staršíhochápání práva v RN - právo prostřednictvím náležitosti k urč. stavu (člen cechu, šlechtic, měšťan, atd.), tj. kolektivní právo.

Ad francouzská deklarace ze srpna 1789:
Deklarace je vyjádření základních principů, které budou později vtisknuty do konkrétních zákonů (v samé deklaraci tedy nečekejme příliš podrobné, resp. deduktivní, radikální věci).

Deklarce obsahovala tyto významné body:

• Rovnoprávnost (svoboda a rovnost od narození).


• Zachování práv. Tj. svoboda, vlastnictví, bezpečnost a právo na odpor proti útlaku.


• Princip svrchovanosti v národě (princip národního celku).


• Svoboda. člověk může činit vše, co neškodí druhému. svoboda je omezena jen zákonem.


• Zákon zakazuje to, co je škodlivé společnosti.


• Co zákon nenařizuje, na to mají lidé právo.

Věznění je podníceno pouze zákonem. Pouze zákon předepisuje tresty.
V soudnictví je zavedena presumpce neviny (obžalovaný je nevinný tak dlouho, dokud se neprokáže opak).
Dále je zakotvena svoboda projevu, princip konroly státních úředníků, atp.