Zemědělství

V 16. stol. probíhá tzv. druhá kolonizace.

V Nizozemsku dochází k vysoušení bažin a poldru.
V česku ždáření, kácení lesů. Toto má ale za následek nedostatek dřeva na konci 16. stol., v 18. stol. situace s domácí zásobou dřeva kritická.
(smrky, proměnující chrakter českých lesů, jsou nasazovány na konci RN/ v počátcích moderních dějin. důvod: smrková dřevina roste nejrychleji).

Dochází k vnitřní kolonizaci.
Např. městaská půda, patřící městské radě a doposud zemědělsky nevyužívaná.
Taková půda je nyní přeměněna na ornou.

Migrace obyvatel.
Nejen důvody náboženské (exil), i odchody za prací (Prusko).

Využití půdy

Odklon od trojpolního hospodářství, přechází se na střídavé hospodářství.

Přechod polního hospodářství je komplikovaný; teprve na konci 16. stol. se vytvářejí podmínky ke změnám.
Anglie: dominuje chov ovcí, chtěli si také vystačit s potravinami. Přejali způsoby od nizezemských farmářů.
Dochází tam k procesu ohrazování - shromaždování půdy do rukou velkovlastníků, tzv. landlordů.
Malí vlastníci jsou bez peněz a proto nuceni svá pole prodat landlordům.
Velkovlastnictví znamená, že se snáze prosazují inovace (jeden vlastník, snažší správa).
Přechází se na systém pastvin a polí (filed and grass).
První období je pastvina, spásaná a hnojená ovcemi. V druhém období je země poorána, pšstují se zde zemědělské plodiny.

Represe

Po konjunktuře 16. stol. dochází k represi (poválečný stav). Zdražení potravin.
17. stol. přináší snahu o uživení se v jiných oblastech než zemědělství (viz Německo 2. pol. 17. stol. - protoindustrializace).
Rozvíjí se rukodělná výroba, textilní řemesla, opracování dřeva (vzláště v podhůřích a jiných zemědělsky neúrodných oblastech).
Vznikají vesnice specializující se např. na výrobu střevíců a jejich distribuci do okolí.

Protoindustrializace je předkrokem rozptýlených manufaktur. Rozvíjí se i na severu/ severovýchodě čech (sklářství).

Dvojpolní a trojpolní systém

Se systémem přicházejí nizozemci, do širšího užití jej zavádí anglický landlord Richard Weston. Píše spis O novém rolnickém umění.
Spis poukazuje na kvalitu nizozemského zemědělství - omezení úhoru, využití všech polí.

Vzniká Norfolský systém (označení dle panství v Norfolku).
Střídání plodin: pšenice, žito, jetel v jednom roce. Dvě sklizně za rok - jedna pro lidi, druhá pro dobytek.
Systém je přijat pomalu. V Anglii ve 2. pol. 17. stol., v Evropě v 18. stol.

Norfolský systém je vylepšen Charlesem Townshendem - střídá pícniny a oblniny ve čtyřletém systému (jetel, pšenice, řepa, ječmen).

V 18. stol. jsou do zemědělství nasazovány mechanické stroje.
Tzv. čert - systém na vyorávání brambor. Koňský zápřah je zdokonalen.

Řemesla

Suroviny se začínají rozšiřovat (železná ruda, stříbro, zlato).
Železo nastupuje v 15. - 16. stol, z důvody stavby lodí a válečnictví (boje proti turkům, konflikt Francie a Španělska).
Toto má za následek rozvoj kovodělních řemesel, zdokonalení navigace, loďařství, nové typy lodí.

Zárodky manufaktur (počátkem 17. stol.)
Tj. výroba produktů k dalšímu zpracování (tkalcovství, plátenictví, sklářství, soukenictví).

Řemesla jsou spjata s městem. Řemeslníci dokáží reagovat pružně na ekonomické změny, narozdíl od zemědělců.

Centra řemeslné výroby

Severní itálie - drahé látky, luxusní zboží.
Sbíhají se zde drahé suroviny z evropy a orientu k další výrobě.

Říše - Ausburg.
Látky. Např. barchet - odlehčená látka (oproti lnu lehčí). Velice praktická, rozšířená látka.

Florencie, Milán: textil.
Milán: mýdlo, zbroje.
Nizozemí, Anglie: soukenictví.

Kvalitou je vyhlášené nizozemí, později i jižní Anglie (hlavně látky).
Cesta surovin ke konečnému výrobku je dlouhá - každé město/ oblast má vyhlášenou určitou výrobu (např. barvení látek v Nizozemí).
Spojeno s principem cechovní výroby.

V 17. stol. vzniká v textilní výrobě plátenictví, které je nenáročné na výrobu (práci můžou vykonávat ženy a děti).
Toto souvisí s protoindustrializací.

Největší zásobárnou dřeva a rudy pro Evropu je Švédsko, které samo nic nevyrábí.
Kde je největší odbytiště řemeslných prodktů? Kolonie, Amerika.

Obchod

Tj. budování styků evropy a zámoří, evropy a orientu.

Je rozvinuta nová cesta do orientu přres afriku (důsledkem neprostupnosti starých obchodních tras způsobených Turky v Konstantinopoli). Toto je zárodkem světového trhu.

Mění se mocenské paradigma: ve středověku rozhodovala držba půdy (léna), nyní v RN rozhoduje množství kapitálu, množství zdrojů.

Ve 2. pol. 16. stol. vysoká míra inflace.
Cenová revoluce, kterou způsobil příliv amerického stříbra (a stříbro najednou ztrácí hodnotu, je ho dostatek).
Země, které doposud stříbro (resp. jiné drahé kovy) jen hromadily, chudnou. Viz. španělsko - od konce 16. stol. několik státních bankrotů.

Peníze se dostváají do popředí - zintenzivnění finančních vztahů, spekulace.
Moc bank=řů roste - viz rodina Fugerů (původně tkalci, dali se na bankovnictví, zbohatli a skoupili mnoho ekonomických odvětví).

Významné obchodní regiony:

• Středomoří


• Atlantský oceán


• Pobaltí a severní moře

Dále pak transkontinentální a zámořský obchod (orient).

Středomoří

Je propojeno s obchodními trasami z kolonií v africe, americe a zámoří (významní kolonialisté - Anglie a Nizozemí).
Obchodní koloběh: suroviny putují do Španělska, v Itálii se opracují a poté jsou distribuovány do evropy.
Obchodní střediska: Milán, dubrovník, Benátky, Káhira, Konstantinopol, Marsej.

S čím se ve středomoří obchoduje?
Americké stříbro, obilí z černomoří a severní afriky, luxusní zboží z orientu (dřevo, luxusní látky).

Jaká jsou nedostatková zboží středomoří?
Ryby, které je nutno dovážet z atlantiku (středozemní moře je teplejší (cca o 2 stupně), proto zde nejsou ideální podmínky pro ryby).
Sůl z Kréty, Kypru; kamanec z řeckých ostrovů (surovina na výrobu sukna); dovoz rud.
Milán, Benátky, Dubrovník - výroba mýdla.

Význam středozemí v průběhu RN upadá. Významnou událostí byl bankrot Španělska.
Obchod se tedy pomalu začíná přesouvat na atlantský oceán (Anglie, Francie).

Pobaltí a severní moře

Zdejší oblasti jsou v porovnání se středomořím menší, proto i obraty nižší.
Oblast je samostatná. Nevyváží a nedováží se.

Město Kdaňsk (ve ST hanzovní město, Hanza však upadla). Do oblasti se odsud distribuuje obilí.
Nizozemí - obchod se suknem, tapisériemi.
Z Ruska a Švédska dřevo, suroviny (ruda) a ruské kožešiny.

Oblast atlantiku

Dominuje od 17. stol.
Vývoz ryb.

Mercantilismus

Ekonomická teorie z Francie (resp. německý kameralismus, obdoba mercantilismu).

Základní myšlenka: více vyvážet než dovážet.
Objevuje se za Ludvíka XVI. Francie je ve válkách (hlavně s Habsburky), mercantismus má za úkol přivést do pokladny více peněz bez ožebračení obyvatel, zintenzivněním obchodu.

Mercantilismus zavádí určitá hospodářská pravidla, regule.
Např. zavádění systému dovozních cel, rušení cel na vyvážené zboží.
Podpora zakládání manufaktur, cest, lodní dopravy, přehrad, mlýnů, trhů, silnic, atp.
Zavádění manufaktur, nových odvětví.

Opatření k rozvoji zahraničního obchodu - budování loďstva, instituce.
Takto jsou zakládány obchodní společnosti (např. východoindická obch. společnost).

Idea mercantilismu: čím více oběživa koluje zemí, tím je země bohatší.
Viz Jean Baptiste Colbear, který píše spisy o mercantilismu.

Zavádění manufaktur.
Dlouhodobý proces, už od dob středověkých "faktorů". Faktor je obchodník, který chodí za řemeslníky, dává jim suroviny na výrobu produktů, zhotovené produkty pak prodává ve velkém.
Z tohoto později vzniká princip rozptýlené manufaktury (řemeslníci pracují doma, do "továrny" si přijdou pro materiál).
Později jsou manufaktury sjednocovány, vzniká koncentrovaná manufaktura. Poté továrny.

V pozdějších, koncentrovaných manufakturách je zaváděna dělba práce (méně zdatní a zdatní jedinci, specializace výroby). Např. pláteníci a skláři.
V 18. stol. rozvoj manufaktur - např. výroba uniforem pro vojsko.

Úvěrový systém

Nedostatek oběživa na trhu způsobuje, že je třeba nahradit minci.

Objevují se tyto druhy úvěru:

• Privátní úvěr. Nejrozšířenější forma, platí na všechny vrstvy obyvatelstva; privátního úvěru však využívají hlavně bohatí (šlechta, očané).


• Obchodní úvěr.


• Zbožový úvěr (10kg jablek za 10kg mouky), hlavně na venkově (jeden člověk si od druhého např na jaře půjčí, na podzim, po úrodě, splatí).


• Státní úvěr

Úvěr se v evropě začíná objevovat v Itálii od 15. stol., u církve.
Monte di Pieta - tj. hora zbožnosti, františkánská zastavárna.
Františkáni půjčovali chudým zdarma, bohatým s úrokem, jdoucím na zbožné účely.

Obchodní úvěr od 16. stol., z důvodu dálkového obchodu.
"Směnka", stvrzující, že obchodník bez hotovosti pošle peníze bankou (na daleké cesty je nepraktické a nebezpečné brát si s sebou hotovost).
Toto má později za následek vznik burzy.

Jaký je maximální možný úrok nepovažovaný za lichvu? Cca 5 - 6%.