Raně novověké právo je proti soudobému modernímu právu koncipováno jinak: rozděleno sociálně (právo obecné, zemské, šlechtické), nikoliv teritoriálně (dle států).
Zemské právo platí pro vyšší šlechtu. Další formy práva: obecné, majetkové právo.

Zvláštní kategorie práva:

• Právo městské


• Právo církevní (vymyká se i zemskému právu)


• Horní právo


• Viničné právo (pěstování vinné révy)


• atd.

Princip personality práva

Dnes je právo obecné, týkající se všech občanů. V RN je právo privilegium (dle příslušnosti k určitému stavu).
Tj. ti, kterých se právo týká a ti, kterých ne.
Někteří lidé nemají žádná práva, vztahují se na ně jen trestní normy.

Princip teritoriality práva (jednotné právo pro všechny nacházející se v dané oblasti) se zavádí až od 19. stol.

Rozdíl ve fungování společnosti je vidět např. v trestním právu.
Bohatý měšťan - chudý měšťan. V právu mezi nimi není princip rovnosti.

Formy práva

Právní obyčej

Je nejstarší formou práva, vychází ze zvykového práva (vzniká spontánně na základě dlouhodobé tradice a obecné akceptace společnosti, není tvořeno cílevědomě; frekventované v době stěhování národů).
Často není písemně kodifikováno.

Udržuje se ústně, je v něm zastoupena řada zvyků (např. krevní msta, kolektivní vina, ordály (boží soudy), atd.)
Ordály: např. ordál vodou (člověk je ponořen do vody s uvázaným kamenným závažím; má-li čistou duši, vypluje na hladinu), ordál ohněm (projít zdí ohně), ordál železem (nebude spálen rozžhaveným železem).
Ne všechny ordály jsou nutně smrtelné (např. ordál soubojem - bojuje se do první krve).
V 15. stol jsou ordály ještě zmiňovány, ale už nepraktikovány.

Saské zrcadlo - pramen ze 14. stol., do kterého jsou zapisovány normy starého zvykového práva.
Od 16. stol. ustupuje právní obyčej jiným formám práva.

Nařízení panovníka

Nejstarší prameny tohoto typu pochází z 8. - 9. stol. (capitularia Karla Velikého), v českých zemích z 10. stol. (Boleslavovy výsady, horní zákoník Václava II.)
V 17. stol se to to právo stává zásadní normou (absolutistický stát).

Soudní nález

Platí v 15. - 16. stol. (např. vladislavské zřízení zemské).
Právo se "nalézá" při zasedání soudu.

Princip: určitá, dosud v minulosti nesouzená kauza se projedná, je rozhodnuta.
Pokud v budoucnosti u soudu vyvstane podobný případ, odvolává se na rozhodnutí původní kauzy.

Tato forma práva končí v 17. stol., je nahrazena absolutistickou zprávou.

Sněmovní usnesení

Zemské sněmy, 15. - 16. stol.

Zapisována do zemských desek, archivována.
V 16. stol. jsou již vydávána tiskem.

Právní knihy

Sepsání práva: částečně právní obyčeje (ústní normy), částečně rozhodnutí zemská.

Např. kniha Rožmberská, Tovačkovská. Anebo Viktor kornel ze Všehrd: Knihy devatery.

Právní kodifikace

První obecné, významné kodifikace v 16. stol.

Ve středověku bylo zavádění právních kodifikací neúspěšné (např. majestas Karolinum).
První úspěšný pokus o zavedení právní kodifikace: vladislavské zřízení zemské.
Horní zákoník Václava II. (Ius regale montanorum, 1300) je také možno považovat za právní kodifikaci.

Právní kodifikace fungují i v rámci církevního práva; církevní normy jsou ovšm tradicionalistické.
Kanonické právo - Gratianův edikt (čerpá ze synod, atp.)
Církevní právo je pro společnost důležité - ovládá např. otázku manželství (bití manželky, rozvody, excesy; kromě majetkových sporů).

Právní proces

Právní procesy mohou mít velice složitou formu (zvláště zemské právo).

Tvz. půhon (písemná žaloba pevně stanoveného vzoru obžalování, doručená obžalovanému). Pohnání = žaloba před soud (knihy půhonu).
Nastává problém: obžalovaný musí přijmout žalobu, aby ta padla v platnost (obžalovaný toho často využívá, skrývá se).
Proto zavedeno tzv. stanné právo - obžalovaný, který se skrývá, prohrává soud.

Svědectví musela být prokázána písemně (zapisují se do městských desek).
Přísaha je pevně stanovená, dlouhá, náročná na zapamatování a bezchybné odříkání (těžkopádná formalita). Proto si zůčastnění najímají školené odborníky, kteří za ně odříkají přísahu. Ženy nepřísahají.

Městské právo je v porovnání s právem zemským pružné, rychlé. Drží se zásad římského práva.

Tortura svědků platí, až do pol. 18. stol.
Objevují se pravidla tortury (kdo smí být jak dlouho mučen), ale až v 18. stol.

Na koho se vztahuje právo?

Osobní svoboda
Ososby příčetné (nepříčetní nemohli ani uzavřít sňatek). Pozn.: v RN za nepříčetné považováni i hluší a němí.

Věk právní způsobilosti (různé, dle regionů a prostředí).
Typicky ženy o 2-4 roky dříve, než muži. V Čechách Ž 15 let, M 18 let. Na Moravě ženy 12 let , muži 14 let.
Žena je právně způsobilá až po sňatku, muž až po osamostatnění (do té doby oba spadají pod pravomoc otce).

Právo dle původu.
Zachování cti (viz spory o zachování cti) se nevztahuje na lidi nižšího původu (kati, rasové, nevěstky, odsouzenci, cejchovaní, atd.)
Lidé nízkého původu ani nemohou vykonávat čestné posty, "dobrá" řemesla.

Ženy a prostředí. Ženy z města mohou získávat právní výhody. Vdova dostává manželův majetek.
Po sezdání je majetek sice formálně můžův, ale žena na něj má stejný nárok.
Jiná je situace ve šlechtickém prostředí: majetek po zemřelém muži nezískává vdova, ale prvorozený syn (aby se zamezilo štepení majetku).

Právo a myšlení

Elvecius, Locke, Thomasius aj. - přirozenoprávní teorie.
Pre-osvícenské myšlení - racionalita trestů. Následují změny trestního práva; v Habsburské monarchii se v 17. stol. objevují kodexy trestního práva.

Constitutio Criminalis Josefinam Josefa I. z roku 1707.
Poté každý panovník vydává nějaký kodex.

R. 1768 Constitutio Criminalis Tereziana - přechodový zákoník, částečný přechod k novým formám práva.
Základem je tortura presumpce viny; obžalovaný se musel obhájit, nemohl mít obhájce.
Přesně stanovené metody tortury (skřipec, železná panna, atd.)
Forma tortury závislá na pozici a zdraví jedince. Tortury jsou ušetřeni šlechtici, děti, těhotné ženy, starci.
Je předepsáno více stuonů tortury. Každý stupeň může probíhat max. 15. minut, člověka lze mučit max. jednu hodinu děnně.
Tento zákonník se nevztahuje na církevní prostředí (i čarodějnické procesy). Kanonické právo neplatí v církevním prostředí.

Praktické užití tortury se stává minimálním; v 60. letech 18. stol. výrazně klesající tendence užití.
Nejvyšší tresty jsou stanoveny za provinění proti církvi. V praxi jsou v soudnictví již vzdělaní lidé, obvinění z čarodějnictví se netrestá (2. pol. 18. stol.)

V Rakousku dochází ke zrušení tortury r. 1776. Jako první troturu zrušil Fridrich Pruský, ve 40. letech 18. stol.

Neexistuje přímá úměra uložení trestu za provinění.
Soudce A může zloději uložit peněžitou pokutu, soudce B mu může nechat useknout ruce (záleží na rozhodnutí soudce). Některé tresty mohou být velmi kruté.

Za Josefa II. je vydán Všeobecný zákoník o zločinech a trestech za ně (1787). Autorem je Josef Zonenfelz.
Zákoník je jasný, výstižný. Přináší zásadu úměrnosti meiz zločinem a trestem. Idea: tresty nemají zastrašit, ale převychovat.
Tresty jsou však stále kruté, mnohdy se rovnají tortuře (galeje mohou pro fyzicky slabé znamenat boj o život).
V zákoníku jsou uvedeny všechny deliky a tresty za ně (co zde uvedeno není, není trestné).
Zákoník odstraňuje váhu náboženských prohřešků (příčení proti bohu, atp.)

Proměny právního systému

1. Období (1500 - 1650)

Období reformace, formování států, potřena eliminace nepřátel státu.
Vzniká policie, dochází k uzavírání chudých -> spektakulární justice.

Cílem je okázalá krutost, zastrašení potencionálního nepřítele.
Veřejné popravy, městská prostředí josu pacifikována proti kriminalitě.
Součástí jsou i čarodějnické procesy - funkce sociální disciplinace.

2. období (1650 - 1750)

Ustaluje se státní moc, není třeba bojovat proti vnějším nepřátelům.
Represivní funkce justice je pomalu oslabována.

3. období (1750 a dále)

Další oslabení represe justice, tentokrát i pozorovatelné i z praktické perspektivy.
Montisqueu, Russeau aj. - vyhrazují se proti barbarským způsobům procesů v minulosti.
Utopická myšlenka: kriminálníci se nemají trestat, ale převychovávat.

Cesare Boccaria - O zločinech a trestech, 1740.
Oblíbené dílo ve Francii, v USA, u Fridricha II., u Josefa II.
Témata: odstranbění pronásledovatelů kacířů, oslabení represe, stát jako garant veřejného blaha obyvatel, snaha o odddělení světského a sakrálního prvku (delikty proti bohu nemají v soudnictví co dělat).

V roce 1786 vydává Leopold Toskánský (bratr josefa II.) reformu na základě Boccariových myšlenek.
Josef II. následuje v roce 1787.
Josefova reforma je přeložena do francoužštiny, hraje roli při prancouzké revoluci (dostává se do Lombardie a Belgie, není prosazen).

Otázka infanticidia

Jedná se o případy, kdy matka zavraždí díte před/po narození.
Významný rozdíl je, zda-li matka otěhotní v rodině s manželem, anebo jako svobodná matka.

Proč (svobodné) ženy vraždily své potomky? Prblematika svobodných dívek a postoj společnosti vůči nim.
Svobodná matka byla vyvržena ze společnosti, dítě bylo bezprávné (neschopné se uplatnit v řemeslech).

Infanticidium souvisí s vizitacemi. Těhotenství svobodných matek ještě v 16. stol. nevadilo, skrylo se. Nyní však církev kontroluje, roznáší informace po okolní společnosti.
Tj. represivní funkce církve, ze které jsou ženy frustrovány.

Osvícenci s postupem církve nesouhlasí. Dle nich je nutná prevence.
Vytváření podmínek pro nastávající svobodné matky - sirotčince, anonymní odložení dětí.

Diskurz k infanticidiu: církev jej vnímá jako prohřešení, osvícenci se zajímají o sociální problémy žen, lékaři (ano, dochází k rozvoji lékařství) popisují poporodní deprese, psychické stavy svobodných matek.